Vzpomínáte na film Dvoj?ata? Možná se ?lenové britských Stuka Squadron ve zp?sobu po?etí inspirovali a namíchali totální genetický koktejl. Takže na spole?né fotografii stojí v první ?ad? tatíci Iron Maiden, Judas Priest, Saxon a Manowar (druhá ?ada nositel? genetických informací je trochu rozplizlá, ale s trochou fantazie m?žete dosadit i další hrdiny klasického heavy metalu), kte?í obklopují mati?ku Sabaton. A nám zbývá zodpov?d?t jedinou otázku – jestli se na „Tales Of The Ost“ skrývá dokonalý Julius nebo se na nás zašklebí genetický odpad Vincent…
Vážení p?íznivci tradi?ního heavíku, neváhejte! Hovo?it v superlativech o prvotin? Stuka Squadron by sice bylo trochu nadnesené (by? tak n?kte?í ?iní), ale Brit?m rozhodn? nelze up?ít, že to, co d?lají, d?lají dost dob?e. A kupodivu výpravný koncept, který mnozí (v?etn? m?) otloukli DeMaiovc?m o hlavu, zasazený do vále?ných událostí (tady je ten chromozom od Sabaton) v podání Stuka Squadron funguje. Jist?, zásadní rozdíl je ten, že na „Tales Of The Ost“ o p?ebyte?nou (zd?raz?uji p?ebyte?nou) okázalost nezakopnete a nahrávka ani p?i teatrálních projevech neztrácí švih, nemrtví piloti Stuka Squadron umí být vtipní, nápadití, d?razní a v pravou chvíli se dokáží vytasit s hymnickými refrény ?i chytlavým riffem. A že p?i tom využívají zbran?, známé z arzenálu slavn?jších krajan?? Pro? ne, když do nich dokáží ládovat vlastní náboje.
T?ináct položek playlistu !Tales Of The Ost“ v praxi znamená p?t atmosférických cesti?ek k osmi ná?ezovým pilí??m (jejichž ?ty?i základy byly položeny již v roce 2008 na pilotním demu). Uvad??e nálady si nedovolím pominout, pro celkovou soudržnost a vyzn?ní nahrávky jsou rozhodn? nezanedbatelné, vždy? t?eba úvodní „Into The Breach“ s útržkem Churchilova projevu, upírským chechtáním a alarmujícím zvukem sirén nabudí maximální nap?tí i zv?davost, poetická recita?ní vybrnkáva?ka „Lord Of Valhalla“ zase nádhern? zklidní zjit?ené emoce. To podstatné se ale pochopiteln? odehrává v rozsáhlejších skladbách. V nich se Stuka Squadron nenechali ?asem zbyte?n? svazovat a vzhledem k tomu, že (snad s výjimkou t?žkopádné „One Eyed God King“, i když ani tady vás riffování nenechá poklimbnout) dokáží d?vtipn? pracovat s prom?nlivou strukturou písní – d?jov? bohaté sloky, bridge i veškerá pojítka se strašn? snadno a p?irozen? klouzají do lehce vst?ebatelných refrén?, p?itom song?m nechybí nezbytná syrovost a agresivita, korunovaná charismatickým vokálem Duka Fanga Begleye, který v ty správné momenty umí být p?im??en? teatrální, pompézn? d?stojný i úto?n? ?ezavý ve výborn? zvládnutých výškách. 
Jako nejlepší ukázku talentu kapely pak doporu?uji „The Volga Bridge“, plnou zvrat?, p?echod?, kytarových honi?ek i dramatických chorál?, ?i svižnou „Stuka Squadron“, mísící syrov? humpolácké vy?vávání s lahodn? melodickým refrénem (p?iho?te další kytarovou exhibici i podmanivé sbory)
Tohle je dokonalá ukázka toho, že když jeden umí pracovat se zab?hlými postupy a dokáže jim vtisknout osobitou pe?e?, nešet?í entusiasmem a vlastními nápady a p?ihodí k tomu i po?ádnou dávku um?ní, m?že vzniknout velice zábavné dílo, které (aniž by se muselo tvá?it kdovíjak modern?) i legendám žánru m?že po?ádn? pošlapat šosy.
